Nebezpečné a těžce návykové léky podávané každý den. Není to váš případ?
25. května 2022
Čína ohledně viru lhala
Překvapil vás příchod současné pandemie?
Překvapení je, že jejím původcem je koronavirus, že nejde o nějaký úplně neznámý virus. Svého času byl HIV, původce choroby AIDS, naprosto neznámý virus, který způsobil obrovské problémy. Málokoho by teď napadlo, že koronavirus, ten hloupý virus běžného nachlazení, se najednou promění a způsobí životu nebezpečné onemocnění, které ovšem ohrožuje hlavně starší. Jde vlastně o pandemii postihující seniory.
Umírají ale i mladí.
Není to pravda. Když se podíváte na statistiky – upřímně, pokud jste mladší čtyřiceti let a nemáte žádné další onemocnění, neumřete, stěží tím vůbec onemocníte. (Podle statistik jsou v Česku tři procenta zemřelých na covid mladší než 55 let, 0,9 procenta je mladších než 45 let – pozn. red.) Myslím si, že je to pandemie pouze pro polovinu populace a některé vlády reagovaly přehnaně. Ale ano, tento virus je velmi speciální a hezky ilustruje rozdíl mezi bakterií a virem. V roce 2016 bylo na Sibiři tak teplé léto, že roztálo asi tři čtvrtě metru svrchní vrstvy permafrostu, což exhumovalo zdechliny sobů, kteří zemřeli před sedmdesáti lety, v době epidemie antraxu. Ale antrax nic není, je to bakterie, proti níž máme antibiotika. Jakýkoli druh bakterií, který jsme oživili z permafrostu, vlastně všechny bakterie v sobě mají společný buněčný aparát, díky kterému je lze zasáhnout antibiotiky. Řekněme, že dva až tři druhy antibiotik obsáhnou celou říši bakterií. Ale viry jsou jiné; když vezmeme všechny dohromady, nemají nic společného. Pokud byste exhumovali jakýkoli nový nebezpečný virus, vyžadoval by nový lék.
V Česku byly na jaře nemocnice přeplněné pacienty s koronavirem, nedostávaly se ventilátory, stovky lidí denně umíraly. Současná situace také není dobrá. Jak v tomto kontextu chápat váš výrok, že některé vlády reagovaly přehnaně?
Třeba v tom, jak vnucují očkování lidem, kteří jsou příliš mladí na to, aby byli touto nemocí ohroženi. Pokud bychom se jako společnost shodli, že zavedeme povinné očkování pro seniory řekněme nad šedesát let, zbytek populace by se stal vůči viru přirozeně imunní, protože by prodělal běžné nachlazení nebo něco podobného chřipce. Jejich imunita by navíc byla mnohem silnější – po přirozeně prodělané infekci by měli imunitu nejen proti jednomu virovému proteinu, který je injekčně aplikován vakcínou, ale i vůči jiným charakteristikám viru, dalším proteinům. Díky tomu by byli chráněni i před mutacemi. Rozhodně bych nechal nemocí projít zdravé děti bez chronických chorob. Mladší osmnácti let často ani nevědí, že nemoc mají.
Mladí ale mohou nakazit ty starší, už proto, že vakcíny nefungují stoprocentně, imunita po nich časem slábne, potřebujete třetí dávku, kterou ne všichni stihli dostat…
Mladí lidé by měli chodit do karantény a být z ní propouštěni až po negativním PCR testu. Pokud jde o třetí dávku, očkujeme vakcínou, která nebyla vyvinuta proti současné variantě viru, a není proto optimální. Je to jako očkovat letos loňskou vakcínou proti chřipce. Třetí dávka není nutně dobrý nápad, může u některých lidí způsobit komplikace kvůli přehnané imunizaci. Očkovat by se jí mělo až po testování protilátek. Vakcína navíc nechrání proti přenosu viru.
Jak to? Studie nedávno vypracovaná na Oxfordské univerzitě ukázala, že očkovaní lidé infikují – pokud se přece jen nakazí – podstatně méně svých kontaktů než neočkovaní.
Jiné studie ale vypovídají o tom, že schopnost šířit virus je u očkovaných podobná jako u neočkovaných. (Studie např. ukazují, že očkovaní i neočkovaní mají v dýchacích cestách po nákaze přibližně stejné množství genetického materiálu viru, což by naznačovalo stejnou infekčnost. Přibývá ale důkazů, že u očkovaných množství viru rychleji klesá a ve výsledku očkovaní nakazí méně lidí. Viz článek The Atlantic v rubrice Civilizace – pozn. red.) Vakcíny, které máme, se vpravují do těla injekcí a vytvářejí vnitřní imunitu proti viru. V tomto smyslu také nejsou optimální, brání těžkému průběhu nemoci, ale ne přenosu. My potřebuje vakcínu aplikovanou v nosohltanu, která by zastavila virus přímo v nose, aniž by nakazil plíce.
Příliš velká náhoda
Co si myslíte o původu viru? Byl vytvořen člověkem? Unikl z laboratoře přírodní virus? Nebo nemoc vznikla přirozeně, přeskokem ze zvířat?
Jsem intenzivně zapojen ve skupině vědců, která se snaží dokázat, že to pravděpodobně není přirozená zoonóza – nemoc přenesená ze zvířat. Že se nejednalo pouze o přenos viru z netopýra na člověka bez lidského zásahu. Konsorciu vědců, jehož jsem součástí, se podařilo teď publikovat článek s tímto obsahem v odborném časopise Lancet. Od začátku jsme říkali, že v tom mohla být zapojená laboratoř, dva roky ale takový pohled nebylo možné zveřejnit v žádném seriózním vědeckém magazínu nebo publikaci. Dnes vědecká komunita uznává, že je to jedna z variant, možnost, kterou je třeba seriózně prozkoumat. Což se nestalo – kvůli komunistické vládě v Číně, která nedovolovala v tomto ohledu podnikat nic seriózního.
Takže virus podle vás vznikl ve Wuchanském virologickém institutu?
V okolí Wu-chanu se nevyskytují netopýři a nejsou zde ani žádné jeskyně. V Pasteurově ústavu v Paříži je oddělení, které se zabývá vzteklinou. Pokud by se najednou v patnácti čtvrtích Paříže šířila u psů vzteklina, logicky by někdo běžel právě do Pasteurova ústavu, protože v Paříži se běžně vzteklina nevyskytuje. Wu-chan je Mekkou výzkumu netopýřích koronavirů. Pracovalo tu mnoho výzkumníků z Číny i Spojených států, zkoumali netopýří koronaviry, které by se mohly stát nebezpečnými pro člověka. Z projektů navrhovaných americkými NIH (Národní ústavy zdraví, hlavní sponzor biomedicínského výzkumu v USA – pozn. red.), z nichž některé byly přijaty, jiné finance nakonec nezískaly, víme, o co šlo: vědci odebírali netopýří viry z jeskyní více než 1000 kilometrů vzdálených od Wu-chanu, vozili je do wuchanských laboratoří a geneticky je modifikovali tak, aby je učinili infekčními pro člověka. Je to typický výzkum „gain of function“ (u mikroorganismů jsou vytvářeny vlastnosti, které u nich v přírodě neexistují – pozn. red.), který považuji za hloupý a nebezpečný. Musí být navíc prováděn za přísných bezpečnostních podmínek, které se ne vždy dodržují. Čili tohle je jedna možnost.
Náš časopis na ni několikrát upozorňoval. Jaké jsou další scénáře?
V těch jeskyních existují různé viry, některé nejsou pro člověka nebezpečné, jiné ale jsou. Když je dopravíte do laboratoří ve městě a za nebezpečné je nepovažujete, nebudete je zkoumat za přísných bezpečnostních podmínek, ale někde na stole. Je velmi pravděpodobné, že vědci, kteří se tyto viry snažili izolovat z netopýrů, se nakazili, aniž by o tom věděli. Když jste mladý, nemusíte mít příznaky, vrátíte se ke své rodině, jdete do obchodu, a tím odstartujete pandemii. Viry ale mohly uniknout třeba i během úklidu, který probíhá v noci, kdy jsou laboratoře prázdné, nakazit se lze i z odpadu, který nebyl správně zlikvidován… To, že pandemie začala na místě, kde nejsou žádní netopýři, žádné takové viry, ale je zde hlavní takto orientovaná výzkumná instituce na světě, to je prostě příliš velká shoda okolností.
Leccos také naznačuje reakce personálu laboratoře a čínské vlády. Den poté, co zjistili, že se něco děje, databáze se všemi vzorky viru, které v ústavu měli, najednou přestala být dostupná. Do té doby byla volně přístupná na internetu – a náhle celá zmizela. Obsahovala přibližně 3000 různých virových izolátů, z nichž jeden mohl být extrémně podobný tomu, který známe dnes. Víme, že lidé z Wu-chanu lhali týmu WHO, když tvrdili, že takové viry nikdy v laboratoři neměli. Také tvrdili, že nikdy neměli v laboratořích klece s živými netopýry. Ani to není pravda, byly pořízeny fotografie, a dokonce i videa, kde jsou vidět netopýří klece. Je zde příliš mnoho lží.
Institut de Mikrobiologie de la Méditerranée, Aix Marseille University
Celý článek si můžete přečíst v týdeníku Respekt.
